Psáry

Psáry mají radnici, vlastní jméno na ceduli i vlastní rozpočet, ale v pracovní den ráno se vyprázdní. Z 2 280 pracujících obyvatel jich 1 420 odjíždí za prací jinam, tedy 62,3 %. A nerozjíždějí se do všech stran: 72,4 % z nich pracuje v Praze. Kdo se sem stěhuje, kupuje si adresu, ne pracovní trh.

První písemná zmínka je z roku 1088. Na dnešní bytový fond to samo o sobě nic neříká — panelák z osmdesátek stojí i ve městech založených ve třináctém století. Jestli ale míříte do historického jádra, ověřte si na stavebním úřadě, jestli dům neleží v památkové zóně. Výměna oken a zateplení se tam řeší jinak a dráž.

Do Prahy jede ráno přímý spoj za 26 minut. Bez přestupu, což je při každodenním dojíždění důležitější než pár ušetřených minut.

Dětí je tu nadprůměrně: 20,3 % obyvatel je mladších patnácti let. To se pozná na školkách, na hřištích a nakonec i na tom, že se obec za deset let nevylidní. Mladá obec je pro hodnotu bydlení lepší záruka než jakákoliv předpověď cen.

Hranice, za kterou se koupě vyplatí víc než nájem, leží v Psárech na 6 let. Splátka 18 336 Kč proti nájmu 17 580 Kč, hrubý výnos 4,8 % — nic extrémního na žádnou stranu.

Tohle všechno jsou čísla za celou obec. Konkrétní byt může být o třetinu levnější i dražší podle patra, stavu a toho, co je vidět z okna, a žádná statistika nenahradí hodinu strávenou v Psárech v úterý ráno. Data odpovídají na otázku, jestli se sem vyplatí dívat. Na to, jestli tu chcete bydlet, neodpovídají.

Kdo tu koupil byt 60 m² v roce 2020, dal za něj podle ČSÚ zhruba 2 446 380 Kč. Dnes je stejný byt na 4 358 460 Kč — o 1 912 080 Kč, tedy 78 % víc za pět let.