Jičín

Jičín je místo, kam se jezdí. Pracovních míst je tu 2,92krát víc než pracujících obyvatel — denně sem dojíždí 5 929 lidí zvenčí, zatímco ven jich odjíždí 2 031. Ráno se tu tedy neuvolňuje parkování, naopak.

Obcí protéká Cidlina. U konkrétní nemovitosti se proto vyplatí otevřít povodňovou mapu dřív než katastr: záplavová území se po roce 1997 překreslovala a týkají se i míst, kde podle sousedů „voda nikdy nebyla“. První písemná zmínka je z roku 1293. Na dnešní bytový fond to samo o sobě nic neříká — panelák z osmdesátek stojí i ve městech založených ve třináctém století. Jestli ale míříte do historického jádra, ověřte si na stavebním úřadě, jestli dům neleží v památkové zóně. Výměna oken a zateplení se tam řeší jinak a dráž.

Míst ve školách je tu spíš přebytek: na jedno schválené místo připadá 0,59 dítěte. Bývá to tím, že škola slouží i okolním obcím, nebo že tu dětí dlouhodobě ubývá. V obou případech to znamená, že u zápisu nebudete stát ve frontě.

Koupě se tu vyplatí až po 19 letech — to je víc, než kolik lidí v jednom bytě vydrží. Splátka 15 391 Kč proti nájmu 12 684 Kč nechává málo prostoru a hrubý výnos 4,2 % tomu odpovídá. Nájem tu není prohra, ale legitimní volba.

Tohle všechno jsou čísla za celou obec. Konkrétní byt může být o třetinu levnější i dražší podle patra, stavu a toho, co je vidět z okna, a žádná statistika nenahradí hodinu strávenou v Jičíně v úterý ráno. Data odpovídají na otázku, jestli se sem vyplatí dívat. Na to, jestli tu chcete bydlet, neodpovídají.

Kdo tu koupil byt 60 m² v roce 2020, dal za něj podle ČSÚ zhruba 2 090 820 Kč. Dnes je stejný byt na 3 658 440 Kč — o 1 567 620 Kč, tedy 75 % víc za pět let.