Milovice

Milovice mají radnici, vlastní jméno na ceduli i vlastní rozpočet, ale v pracovní den ráno se vyprázdní. Z 6 983 pracujících obyvatel jich 4 623 odjíždí za prací jinam, tedy 66,2 %. A nerozjíždějí se do všech stran: 47,4 % z nich pracuje v Praze. Kdo se sem stěhuje, kupuje si adresu, ne pracovní trh.

Obcí protéká Mlynařice. U konkrétní nemovitosti se proto vyplatí otevřít povodňovou mapu dřív než katastr: záplavová území se po roce 1997 překreslovala a týkají se i míst, kde podle sousedů „voda nikdy nebyla“. První písemná zmínka pochází z roku 1396.

Do Prahy jede ráno přímý spoj za 43 minut. Bez přestupu, což je při každodenním dojíždění důležitější než pár ušetřených minut.

Dětí je tu nadprůměrně: 22,2 % obyvatel je mladších patnácti let. To se pozná na školkách, na hřištích a nakonec i na tom, že se obec za deset let nevylidní. Mladá obec je pro hodnotu bydlení lepší záruka než jakákoliv předpověď cen.

Hranice, za kterou se koupě vyplatí víc než nájem, leží v Milovicích na 10 let. Splátka 16 849 Kč proti nájmu 15 360 Kč, hrubý výnos 4,6 % — nic extrémního na žádnou stranu.

Tohle všechno jsou čísla za celou obec. Konkrétní byt může být o třetinu levnější i dražší podle patra, stavu a toho, co je vidět z okna, a žádná statistika nenahradí hodinu strávenou v Milovicích v úterý ráno. Data odpovídají na otázku, jestli se sem vyplatí dívat. Na to, jestli tu chcete bydlet, neodpovídají.

Kdo tu koupil byt 60 m² v roce 2020, dal za něj podle ČSÚ zhruba 2 219 760 Kč. Dnes je stejný byt na 4 005 060 Kč — o 1 785 300 Kč, tedy 80 % víc za pět let.