Sázava

Sázava si vystačí sám. Za prací odsud odjíždí jen 30,6 % pracujících, což je v Česku spíš výjimka — většina obcí téhle velikosti je na okolní města napojená pupeční šňůrou. Zdejší trh s bydlením proto tolik nezávisí na tom, co se děje jinde.

První písemná zmínka je z roku 1053. Na dnešní bytový fond to samo o sobě nic neříká — panelák z osmdesátek stojí i ve městech založených ve třináctém století. Jestli ale míříte do historického jádra, ověřte si na stavebním úřadě, jestli dům neleží v památkové zóně. Výměna oken a zateplení se tam řeší jinak a dráž.

Do Prahy jede ráno přímý spoj za 70 minut. Bez přestupu, což je při každodenním dojíždění důležitější než pár ušetřených minut.

Skladba obyvatel je starší, než je v Česku obvyklé: 24,7 % lidí je tu nad pětašedesát. Pro kupujícího to má dva důsledky, které si nikdo nerad přiznává — v příštích letech se tu bude uvolňovat víc bytů než jinde, a zároveň bude ubývat lidí, kteří je koupí.

Hranice, za kterou se koupě vyplatí víc než nájem, leží v Sázavě na 11 let. Splátka 15 722 Kč proti nájmu 14 220 Kč, hrubý výnos 4,6 % — nic extrémního na žádnou stranu.

Tohle všechno jsou čísla za celou obec. Konkrétní byt může být o třetinu levnější i dražší podle patra, stavu a toho, co je vidět z okna, a žádná statistika nenahradí hodinu strávenou v Sázavě v úterý ráno. Data odpovídají na otázku, jestli se sem vyplatí dívat. Na to, jestli tu chcete bydlet, neodpovídají.

Kdo tu koupil byt 60 m² v roce 2020, dal za něj podle ČSÚ zhruba 2 189 340 Kč. Dnes je stejný byt na 3 737 100 Kč — o 1 547 760 Kč, tedy 71 % víc za pět let.